strana:  1 2 3 4 5  >>
seřadit od:  vzestupně  sestupně

S nejvíce komentáři

Karlovy ostrovy, články a fejetony.

Tolerantně netolerantní úvaha (Nebo netolerantně tolerantní?) 4.8.2015     přečteno: 5038     příspěvky: 0
Křesťan je člověk, muslim je člověk, hinduista je člověk, buddhista je člověk, ateista je člověk. Všichni zmiňovaní jsou lidé… Tak kde je kur.. drát problém? Slovo člověk je na druhém místě za příslušností k náboženství, či spíše lépe řečeno víře. I ten ateista má své náboženství a víru, spočívající v tom, že žádná víra není a není tím pádem ani náboženství a Bůh. Kde začíná a končí tolerance?
Rorschachův test na skvrně EU 28.6.2015     přečteno: 5364     příspěvky: 0
Nedávno jsem potřeboval najít něco o Evropské unii. Když nevím, tak hledám. Většinou navštívím relativně spolehlivou Wikipedii, což jsem také udělal. Nalezl jsem hledanou informaci a při té příležitosti koukám, že je zde nová mapa EU, kterou jsem na této wiki stránce dříve nezaregistroval. Ta plastická mapa kulaté zeměkoule, se zeleně vyznačeným územím EU, na mě zapůsobila poněkud zvláštně.
Rudý gentleman se loučí 12.6.2015     přečteno: 4647     příspěvky: 0
Kdo by neznal Vinnetua, legendární knižní a filmovou postavu náčelníka kmene Apačů… Přiznám se, že dílo Karla Maye je asi nejrozsáhlejším knižním dílem od jednoho spisovatele, které jsem kdy přečetl. Z knih Karla Maye, které v Čechách vyšly, jsem četl snad téměř vše. Příběhy z prostředí divokého západu, Jižní Ameriky a zemí Arábie. Děje těchto románů jsem při jejich četbě intenzivně prožíval dokonce ještě na střední škole.
Dva tisíce slov po 47 letech 7.6.2015     přečteno: 6955     příspěvky: 0
Včera jsem se dočetl, že zemřel Ludvík Vaculík, český publicista, který psal prózu, fejetony a známý se stal zejména svým „kontrarevolučním“ manifestem Dva tisíce slov z roku 1968. Pana Vaculíka jsem neznal a vlastně jsem nečetl žádné jeho literární dílo, kromě Dvou tisíc slov. Tento manifest, jehož vznik je posazen do Pražského jara, jsem poprvé četl někdy v 18 letech, na přelomu let 1988 - 89 v samizdatové podobě.
Jak jsem mohl získat Darwinovu cenu 2.6.2015     přečteno: 4880     příspěvky: 0
Život vám někdy připraví poněkud zvláštní situace, které by nevymyslel ani ten nejtalentovanější režisér, scénárista, nebo spisovatel. Pokud máte dostatek smůly, tak v nich hrajete hlavní roli. V podstatě nikdy nemáte tušení, že dostanete hlavní roli v tragikomedii, kterou pro vás osud ve vašem životě připraví.
Sedmnáct let po Googlu 25.5.2015     přečteno: 5012     příspěvky: 0
Tak náš pozemský globální vševěd Google letos oslaví sedmnáctiny… Dle lidského věku by se měl nalézat na vrcholu puberty. Asi netřeba zmiňovat, co Google vlastně je. Většina lidí na světě většinou již alespoň jednou slovo Google slyšela. Těžko říci, kolik procent světové populace má skutečně přístup na internet a kolik uživatelů internetu Google používá.
Můj život s kočkama - díl šestnáctý: Těžké časy 7.4.2015     přečteno: 4457     příspěvky: 0
Tátovi se v kutnohorské nemocnici moc nelíbilo. Komu by se také v nemocnici líbilo… Konečně však nadešla chvíle, kdy se vrátil do vytouženého domova. Tátovi se ulevilo a mám pocit, že i doktorům v nemocnici. S maminkou se přivítali a zdálo se, že vše se vrátí do starých po léta zaběhnutých kolejí. Rodinná idylka však trvala necelé dva dny. Rodiče spolu strávili jeden jediný celý den.
Můj život s kočkama - díl patnáctý: Moji blízcí - vzpomínka na rodiče 7.4.2015     přečteno: 4594     příspěvky: 0
Mezi rodiči a jejich dětmi existují vztahy, které můžou mít různé barevné odstíny. Od hororové černé, přes různé tóny barev až po bílou barvu, jasného denního světla. Možná jsem v minulém životě vykonal nějaký dobrý skutek (možná stačilo jen nevykonat nějaký zásadní špatný skutek), protože odměnou v mém současném životě mi byli rodiče, kteří mě měli rádi...
Věřte nevěřte médiím (mysteriózní mediální seriál) 5.4.2015     přečteno: 4930     příspěvky: 0
Někteří z vás si ještě na televizní seriál Věřte nevěřte pamatují. Pustili vám pět příběhů a na konci jste se dozvěděli, které jsou pravdivé a které jsou fikcí. Je to s podivem, ale tento seriál vlastně vůbec nikdy neskončil. Běží dodnes. A běží navíc prakticky ve všech médiích a to každý, každičký den, prakticky nepřetržitě…
Můj život s kočkama - díl třináctý: Duše kočičí... 9.11.2014     přečteno: 4606     příspěvky: 0
Už jako malý kluk jsem si uvědomoval, že psi a kočky v mém okolí mají svojí jedinečnou osobnost a povahu. Když jsem se potkal se svojí vlastní duší, tak jsem si uvědomil, že tuto jiskru života má v sobě každá živá bytost. U lidí je to trochu usnadněné lidskou řečí. Na druhou stranu tím trochu přehlížíme jiný způsob komunikace mezi námi, lidmi.
Můj život s kočkama - díl dvanáctý: Mají zvířata duši? 9.11.2014     přečteno: 4552     příspěvky: 0
Mají zvířata duši? To je otázka, která asi napadla nejednoho, nad životem hloubajícího člověka. Většinou o tom přemýšlí lidé, kteří na existenci duše věří, lidé, kteří o existenci duše ví a lidé, kteří mají své čtyřnohé kamarády. A právě při zkoumání této otázky narazíte na pevná a nesmlouvavá náboženská dogmata, ve kterých není možné v tomto směru srovnávat zvíře s člověkem.
Můj život s kočkama - díl jedenáctý: Esence jménem duše 9.11.2014     přečteno: 4643     příspěvky: 0
Duše. Co je to vlastně duše? A existuje vůbec? Asi není člověka, schopného samostatného myšlení, kterého by alespoň jednou během života, tato otázka nevedla k zamyšlení. Zamyšlení nad touto otázkou může být různé hloubky a s různými výsledky. Většina materialistů zřejmě existenci duše a čehokoliv nehmotného, spojeného s vědomím odmítne...
strana:  1 2 3 4 5  >>
seřadit od:  vzestupně  sestupně
copyright  ©  Karel Jíra 2014Google+