Nejseš ostuda, já poznám, že rozdíl v chybách dělaných v textu je způsoben zaujetím k tématu nebo proto, že někdo, a to i vysokoškolsky vzdělaný, dělá chyby, protože prostě češtinu (ale i jiné věci) neumí.
Ale: nadsázka s replikátory je pouze pro pobavení... tvůj příběh dvounohých kočenek mě velmi zaujal, jakož i fakt, že koťě Honzík už asi není kotě... Budu muset za tebou vyjet v některém příjemném dni na Pančavu, abychom si o všem tom kočenkovsky intimním popovídali.

Bylo, nebylo i a y. To by nebylo, aby i pravopis zabilo… Jsem to ostuda, ostudná, hluboká jak studna. Hanba je mi nestoudná… Inu čeština je divotvorná i zrádná...

To je Ti Karle zvláštní: k tomu pudu rozmnožování. Onehdy jsem, když jsem byl podstatně mladší, sledoval několik dílů zoufale špatného seriálu Hvězdná brána. Nicméně některé věci tam byly docela štěpné. Byli tam kovoví brouci, kterým říkal hlavní hrdina replikátoři. Byli schopní žrát furt dokola železo a jiný kov a hned se exponenciální řadou množit. Na maminčinu stravu si nepotrpěli, ale replikovat se prostě museli... A tak jsem si uvědomil, že i já mám potřebu se furt replikovat. Replikátoři byli bezpohlavní a hlavně, když se zreplikovali, byli jejich potomci úplně stejní. My lidé to máme strašně složité. Touhou po replikaci většinou kolem sebe naděláme pěknou paseku. Jenže jak ji nedělat? Snažím se, abych neubližoval, ale nesmím si nechat ubližovat. Někdy je to těžké, ale zvládám to. Někdy bych ale raději žral železo a byl bezpohlavní...

prosím opravu: že tomu tak nebilo